Pozdrav z fary 22.11.2020

Milí farníci,

Stává se, že občas zažíváme tzv. „ponorku“ – potkáváme stejné lidi, zažíváme stejné věci a tehdy možná stačí málo k tomu, aby přišel výbuch hněvu nebo podrážděnosti. Něco co se nashromáždilo a přeteklo. Potom na člověka padnou myšlenky: „jak to mám zvládnout, jak to mám přežít? Děti, které neposlouchají. Lidé, kteří si jedou tvrdě za svým a nehledí napravo ani nalevo. Kde je nějaké světlo na konci tunelu?“

Myslím, že nás nějak převálcovala beznaděj. Přitom jedna z božských ctností, která nám může znovu dát sílu do života je naděje.

I dnes bych se nechal inspirovat papežem Františkem, který jednou mluvil o křesťanské naději:

Ctnost naděje, která možná není tolik známá jako ctnost víry a lásky, nemůžeme zaměňovat s lidským optimismem, který je spíše výrazem nálady.

Pro křesťana je nadějí Ježíš osobně, Jeho moc osvobodit a obnovit každý život. Naděje je Ježíšův dar, naděje je Ježíš sám; nese jeho jméno. Naděje neznamená doufat ve splnění vlastního přání. To je pouhý optimismus a „optimismus je lidský postoj, který závisí na mnoha věcech“.

Už v listu svatého Pavla Kolosanům (1, 24-2,3) slyšíme: „Kristus je ve vás, On je naděje na věčnou spásu“ (1,27). A přece, „je naděje jakási druhořadá ctnost“; je „nepatrná“, porovnáme-li ji s častěji citovanými ctnostmi víry a lásky. Proto se může stát, že je zaměňována s pouhou dobrou náladou.

„Naděje je však něco jiného, není to optimismus. Naděje je dar. Je to dar Ducha svatého a proto o ní Pavel říká, že „nikdy neklame“. Proč naděje nikdy neklame? Protože je darem, který jsme obdrželi od Ducha svatého. Pavel nám říká, že naděje má jméno. Nadějí je Ježíš. Nemůžeme říci: »Skládám naději v život, skládám naději v Boha«, ne. Pokud neřekneš: »Skládám naději v Ježíše Krista, živou Osobu, která přichází v eucharistii a je přítomna v Jeho slově«, pak to není naděje, ale dobrá nálada, optimismus.“

Druhý impuls můžeme zahlédnout v evangeliu (Lk 6,6-11), které popisuje, jak Ježíš v sobotu uzdravil člověka s ochrnutou rukou a vzbudil nelibost učitelů Zákona a farizejů. Ježíš, tímto zázrakem vysvobodil ruku z nemoci a ukázal tak „těm s tvrdým srdcem“, že „nejsou na cestě svobody.“ „Svoboda a naděje jdou pospolu. Kde není naděje, nemůže být ani svoboda“. „Ježíš vysvobozuje z nemoci a z upjatosti, uzdravuje ochrnutou ruku a obojí tak proměňuje, obnovuje“:

„Ježíš je nadějí, všechno promění. Je nepřetržitým zázrakem. Nejenom tím že vykonal zázračná uzdravení a spoustu dalších znamení. To byly pouze signály toho, co koná teď, v církvi. On, který proměňuje, je důvodem naší naděje. Kristus, který učiní všechny věci ještě podivuhodnějšími než stvoření, je důvodem naší naděje. A tato naděje neklame, protože On je věrný. Nemůže zapřít sám sebe. Toto je křesťanská ctnost naděje.“

„Pán, který je nadějí dějin, středem a vším, kéž nám pomáhá na této cestě, abychom dávali naději a byli nadchnuti nadějí. Optimismus, netrvá pořád, ale naděje, ta, kterou Matka Boží chovala ve svém srdci během těch největších temnot od Velkého pátku do Velikonočního jitra. A ta proměňuje všechno. Kéž nás Pán obdaruje touto milostí.“

 

Ať vám na přímluvu Panny Marie žehná

+ Všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý váš P. Pavel